Samozřejmost

Ahoj všem pohádkovým bytostem,

každej jsme přeci z jiného vesmíru nebo ne? Odkud jste vy? 🙈

Po několika nepříjemných týdnech mám za sebou operaci pravého zápěstí a sundání dlahy.. a.. páni, ani jak je příjemný mít zpět svou pravou ruku i když jen na částečný úvazek.. já už nějak vymyslím jak ji uplatit. 

Každopádně slovo na které poslední dobou dost často myslím je "samozřejmost". Je pro vás srdce, mozek a končetiny nebo třeba práce/cokoliv samozřejmostí? I když to tak z minuty na minutu nemusí být? Co váš/e přítel/kyně, kamarád/ka, máma/táta, pes/kočka nebo kdokoliv jiný blízký?
Znamenají pro vás každodennost (samozřejmost) nebo dokonce stereotyp? Neberte to tak.. nic z toho už se nemusí opakovat a i když není někdy dost nějakých zážitků, pocitů nebo lidí neznamená to, že se to ještě někdy musí stát znovu. A tak svědomitě žijte každou svojí chvilku jako tu poslední. Bohužel nemáme tu šanci jako Tim z filmu Lásky čas.. Na druhou stranu, žiješ jen jednou tak na co tolik "stejných" okamžiků.. Já vím, že bychom tím mohli napravit "chyby" nebo cokoliv jiného.. ale budeme si toho opravdu tolik vážit jako když se to stane jen jednou..?
Pokud by tady ta možnost byla "vracet" se do minulosti, šli byste do toho? Dalo by vám to něco víc, než máte teď? Bylo by to fér?

Jasně, říká se, že život není fér.. Ale tam někde uvnitř si myslím, že to tak prostě má být. Někdy se musí stát něco, co nás posune dál.. ať už je to špatné nebo dobré.. Někdy si musíme šáhnout trošku hlouběji abychom přišli na věci, které normálně nevidíme, necítíme, nevíme..

Občas mívám pocit, že se honíme za budoucností tak moc, že přehlížíme přítomnost, kterou nebereme moc v potaz, prostě to zrovna je a neříšeme to. Honíme se co bude až nám bude 25, 30 ... čas hypoték, dětí a pomalu důchodu a nevnímáme náš momentální věk a čistou přítomnost. Bereme naše momentální bytí jako samozřejmost. Ale tak to přeci není..

Když jsem na ty necelé dva měsíce vypadla ze svého každodenního provozu zjistila jsem, že vlastně hrozně často řeším hlouposti a občas si nedokážu vážit toho co mám. I když jsem ve fázi, kdy mám ve svém životě nejvíc, co jsem kdy měla. (Nebavím se tu o materialismu/financích.)

A tak jako u všeho začněte nejdříve u sebe a nebuďte samozřejmostí.

P.S. věřte na pohádky a jednorožce! 

Vaše Michelle




Komentáře

  1. Sice přijímám věci jaké jsou a beru si z nich to dobré, ale stejně jsou události mého života, který bych vrátila a změnila. Příliš velká bolest nevyvážená dostatečným ziskem a posunem, lepší, kdyby se to nestalo. Možná bych byla o dost lepší člověk anebo naopak horší, nepoučený, ale radši bych se měnila postupně, ne šokově :-)

    www.vevlnach.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. Brát věci jako samozřejmost je vstupenka do pekla. Je potřeba si to uvědomovat a připomínat :) Fajn článek!

    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat
  3. krásne slová :) ľudia by nemali brať nič na ľahkú váhu a hlavne nezabúdať na seba a svojich milovaných :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek, snažím se nic nebrat jako samozřejmnost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to je dobře. Život není samozřejmost :)

      Vymazat
  5. člověk často bere něco jako samozřejmost...často do té chvíle, než o tu věc/člověka přijde - bohužel..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky