Láska přes internet?

Není tomu tak dlouho, kdy jsem na lidi co se bavili o seznamovací aplikaci Tinder koukala zvláštně a asi i trošku nechápavě.. Nechápala jsem, proč se mladý lidi neseznamují normálně a potřebují k tomu aplikaci? Seznamku? Ehm.. uběhlo pár měsíců svobody a taky jsem si ji už stahovala.. neočekávala jsem, že si tam najdu prince svých snů a po prvním rande odletí můj mozek do vesmíru. Říkala jsem si, že se jen pobavím a jít přeci jen tak na rande není nic špatného, že? 

Tak jsem teda sázela lajky a dislajky.. byla docela sranda tam narazit na někoho známého a dát dislajk a doufat, že se nepřeklinu, to bych opravdu nerada. Po pár hodinách se mi ozvalo několik chlapců přičemž ten jeden si mně ukradl na celé pracovní dopoledne. Kdy jsem se culila jak jasnej blbeček a chatovala si s ním. V době oběda mně pozval ještě ten den na večeři. Ten den, kdy byl pátek, kdy toho po celým týdnu máte dost, ještě v horku v létě, kdy jste zavřený celý dny v kanceláři a chcete zoufale víkend. Neměla jsem zrovna fresh vlasy, ráno jsem na sebe hodila jen špetku řasenky, tílko se sukní a šlo se. Ten den jsem ráno fakt nic neřešila, vyrazila do práce a doufala, že těch pár zbývajících hodin do víkendu už nějak doklepu. Takže žádná kočička jsem fakt nebyla. Ale co.. zkusit se má všechno, ne? Odpověděla jsem mu tedy, že ano. Půjdeme. Domluva zněla jasně, vyzvedne mně po práci u kostela na Náměstí Míru. Tak teda jo. Po práci jsem šla na domluvené místo, našla si schody kde si v klidu sednu a počkám.. Chlapec nezačal úplně plusovýma bodama, chvíli po domluveném čase mi přišla zpráva abych vyhlížela hipsterského hobita.. vůbec se mi nad hlavou neobjevil otazník s vykřičníkem pohromadě.. cože? Je malej?! To samozřejmě z fotky nepoznáte, že jo.. na fotce stál za mikrofonem ozářenej načervenalým reflektorem z koncertu a tvářil se tak jemně a mile. Až jsem se divila, že si dává chlapec rande zrovna se mnou. A ne, že bych měla něco proti lidem malého vzrůstu, sama jsem ještě o pár cm menší jak on. Jen mi to přišlo nezvyklé a nějak jsem to nečekala. :)

Tak jsem tedy poslušně vyhlížela a napsala mu, kde přesně sedím a čekám na něj. Seděla jsem na té straně u kostela, kde vidíte na Vinohradské divadlo.. přišla mi zpráva.. divadlo? Jaký divadlo, žádný tu neznám.. napsala jsem mu, ať stojí a oběhla jsem kostel. Dvakrát. A nic.. tak mi volá ať stojím, že mně najde.. nakonec jsme došli k tomu, že chlapec stojí o stanici dál u kostela na Jiřího z Poděbrad. No.. sešli jsme se tedy v metru a potřásli si rukou, konečně. Když jsme se oklepali z prvních rozpaků, vyrazili jsme na procházku a pak na véču. Což pro mě bylo docela utrpení. Od jistého věku v pubertě mám problém jíst na veřejnosti, když jsem si cizími lidmi, obzvlášť mužského pohlaví. Nevím proč, ale nepředstavuji si sama sebe zrovna lichotivě při jídle i když je to naprosto normální věc - jíst. Zvládla jsem to. Probrali jsme tunu témat a konvezrace byla čím dál záběvnější a rozmanitější. Dokonce jsme zjistili že pracujeme v podobném oboru. Pracuje kousek od mýho bytu a taky chodíme do stejné vinárny. Konverzace byla skvělá dokud nezačal básnit o tom, že má kapelu a nezkoušel to na mně touhle cestou. Ehm.. jako vážně? Vážně se na tohle pořád hraje? Kluk, který má obrovský charisma, je zábavnej a empatickej má tuhle potřebu? Tohle na mě fakt neplatí.. Já jsem radši na jiskřičky sympatie a milého úsměvu, pěkně prosím.

Po večeři jsme se rozhodli vydat se na procházku přes Letnou. Byl krásnej letní včer a já procházkování miluju (další plusové body pro pana neznámého?). Došli jsme až k jeho bytu, kde trval na tom, že mě odveze domů autem. Přece nepojedu sama holka večerní Prahou. Na jednu stranu je to hrozně sladký a na druhou stranu, to byl kluk který jsem "znala" 4 hodiny.. Tak teda dobře, jeli jsme. Odmlouvání mi prošlo. Aby nebylo trapné ticho, zapnul hudbu. Začali nám vyhrávat Red Hot Chili Peppers a jejich skvělá písnička Dark Necessities. Boží písnička, zkuste i tuhle variantu, miluju!

Pane jo, ani si neumíte představit jak moc jsem byla nervózní. Ve svých 22 letech jsem měla před svým barákem cizího kluka z Tindru (neříká se přece, že to je aplikace na sex?).. seděli jsme v tom autě a já vyhrkla zbrklé pozvání nahoru do bytu. Byla jsem nerovózní a nechtěla jsem se s ním letmo rozloučit, aby si nemyslel, že se mi nelíbí. A víte co? Dostala jsem košem. Tak to jsem trošku nečekala. Samozřejmě jsem nechtěla nic hrrr nahnat ho do postele, ale odmítnutí jsem nečekala. Jen jsem to řekla, protože jsem byla nervózní a měla jsem pociti, že se to ode mně očekává a jak jsem z toho byla rozhozená, tak to ze mě vyletělo ještě dřív, než mi došlo co vůbec říkám. Nakonec jsme se mile rozloužili a já odcupitovala v těch svých infantilních sandálkách s obříma plastovejma motejlama, který z celýho srdce miluju, protože mě provází každým létém už 7 let a pořád jsou ve skvělým stavu (kdybyste chtěl někdo super botky na léto, mrkněte na Mel).

Měla jsem z něj dobrej pocit, takovej příjemnej a milej. Ráno jsem se probudila s textovkou a pozváním na další rande. Skvělý, čekal mě shopping s mojí drahou, tak jsem se mohla aspoň vypovídat a poslat svoje nadšení vesele dál. Sešli jsme později večer a šlo se do kina. Film byl průměrnej a moc mě nebavi. Měla jsem lepší objekt pro svůj zájem. Bylo už pozdě a holky přece nejezdí samotné tou noční Prahou. Tak tedy jel se mnou, znovu. Dojeli jsme domů a tentokrát šel nahoru. Udělali jsme si hezký večer a ráno odjel na RFP. Teda skoro, zapomněl si u mně nabíječku (záměr? :D). Vydyndal si pusu a odjel. Odjel na celé 3 dny, kdy se odmlčel a užíval si naplno pánskou jízdu. Haha vůbec jsem si nenadávala, že jsem káča, co se s ním vyspala a už se neozve..

Ozval se.

Teď už spolu rok vesele žijeme v Hobitíně.

A na závěr jsem vám chtěla říct, ať nejste jako já a nesoudíte, když sami ještě nevíte. :-)

Usmívejte se.

Vaše Michelle






Komentáře

  1. Super a gratulujem. Ja som svojho bývalého frajera spoznala cez net (pokec) pred par rokmi a vydržalo nam to tri roky. Dodnes si pamätám ako som sa bála prvého rande 😉😁


    Suesanqa

    OdpovědětVymazat
  2. To je krásný příběh. Myslím, že jsi měla opravdu velké štěstí, že díky tindru jsi našla svou spřízněnou duši. To se poštěstí opravdu málokomu! Většina tam opravdu hledá jen povyražení na jeden večer :D. Hlavně ať jste spolu šťastní v Hobitíně :D. Jinak moc moc děkuju za komentář, určitě tu sadičku vyzkouším :)

    OdpovědětVymazat
  3. je fajn tě zase vidět psát :) tak v tom nepřestávej tentokrát :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky